Stránky

Thrifty Chic

Zrovna u mě na blogu končí jedna soutěž, já k ní chci dát na FB poslední připomínací post a přitom skoro zapomenu, že jinde na blogu právě finišuje jiná soutěž, kterou bych strašně chtěla vyhrát.) U příležitosti prvního výročí svého velmi příjemného blogu o designu, DIY, sem tam jídle a další inspiraci ji pořádá La Petite Anne a výhrou je krásná knížka flea market chic. Jednou z podmínek bylo stvořit nějakou pěknou thrifty chic fotku, o kterou jsem se před časem pokusila. Než vám ji ukážu, chci Aničce vzkázat, že k ní chodím moc ráda. Baví mě její ležerní literární styl a znalecké oko člověka, který zasvěceně píše o tom, co ho baví. 

Jsem si vědoma, že moc šancí s mobilovou fotkou asi nemám, ale snažila jsem se ostřit ze všech sil.), a zachytit věci, které mám ráda/jsou krásné/mají užitek. Tahle svatá trojice je prý klíčem k tomu, aby se člověku bydlelo příjemně. Tak se to snažím dodržovat.) Za thrifty thing je na fotce hlavně konvička z blešího trhu v Belgii (já ji sice koupila v Praze, ale té paní, co mi ji prodávala, jsem historku s belgickou stařenkou prostě spapala se vším všudy:)

Knížky jsou vintage skoro všechny.), modrá dóza koupená na Letné je prý z Maroka a drahá moc nebyla:), koš na časopisy a lékarnička jsou za krásných pár korun z Kazeta a kufřík se švadlenkou též. 
Uff ... tak jsem to stihla za skoro tři hodiny dvanáct.) Aničce díky za soutěž a všem přeju hezký víkend. 

Hovory s Antimultivitaminem

Určitě to taky znáte. Přijde vám nečekaný balík a vy se radostí tetelíte, co v něm asi může být. Jestli to tak máte často, docela vám zavidím. Mně se to totiž stalo úplně poprvé. Ve schránce info o tom, že mám něco na poště. Balík do ruky, co váží 0,05 kilo. Takže nějaké mikro mini překvapení. Vůbec mě nenapadalo, co by to tak mohlo být. Nic objednaného ani slíbeného jsem neměla.


Co? Vajco. Začínala jsem tušit, odkud vítr vane.)

Z Vajca jsem si totiž na Dejmidarek.cz přála obal na mobil od Jana Vajdy alias Antimultivitamina. Konkrétně ten s Vlasatou. Pořád jsem si ale nebyla jistá, jestli jsem se fakt trefila. Třeba mi jen posílají pozdní přání k Vánocům, že?.) 


Doma jsem obálku s napětím otevřela ... a zavýskla radostí.) Vlasatá byla tam:)

Je milá, je vlasatá.)

Řeknu vám, že jsem byla fakt překvapená. Valentýn je až v půlce února, svátek mám v dubnu, narozky v červnu. Takže dárek jen tak. Nečekaně. Wow:) Něco takového člověku vykouzlí dobrou náladu. Takže moc děkuju tajuplnému dárci, co sleduje moje veřejně tajná přání.)

A jako bonus k pátečnímu postu vám konečně odkrývám svoje ism s novým sestřihem pořízené na záchodech ve Vypáleném koťátku.)

Novinky z Nordic Day, které můžou být vaše.)

Blíží se konec ledna a s ním taky vyhlášení soutěže o voucher v hodnotě 1000 korun na nákup zboží v internetovém obchodě Nordic Day, který nabízí designové kousky od těch nejlepších skandinávských značek. Představuju si radost jedné z vás, která s hrnkem čaje/kávy/limonády usedá k počítači a slastně si vybírá, čím si zkrášlí svůj dům či byt. Představa se mi zalíbila natolik, že jsem si to tak trochu nanečisto sama vyzkoušela. Ne příliš stylově jsem u toho popíjela čaj na nachlazení, které mě i Domi aktuálně trápí, a odpovídala u toho na dotazy své dcery, jaký je rozdíl mezi Hello Kitty a Charmmy Kitty. I tak jsem si to ale užila a tady je výsledek. Můj výběr z novinek i současných slev na Nordic Day, který se (skoro) vejde do tisícovky. 

www.nordicday.cz

Dřevěné obracečky s neonovou úpravou jsou ideální ukázkou barevného minimalismu v kuchyni, se kterým se vaření promění v jednu velkou designovou show.) A drátěná miska v geometrickém provedení kuchyňskou přehlídku jen podpoří.

Zatímco váza a dóza jsou oslavou aktuálního trendu skleněných doplňků, utěrka s jelenem už se pomalu stává klasikou.) 

Ach, tenhle dřevěný slon. To je moje nová tajná láska. Slony totiž miluju a mapy též (ovšem jen v interiéru, ha, ha.) A taštičky na užitečné drobnosti za krásných 114 korun po jedné mi taky hodně padly do oka.

Moje milé soutěžící, přeju vám hodně štěstí, a moc se těším, až se dozvím, co jste si na Nordic Day vybraly. Jsem totiž tak trochu design stalkerka a děsně mě baví sledovat, co si ostatní kupují, o jakých nákupech sní, a jak se u nich pak konkrétní věci zabydlují. Jinými slovy - moc ráda čtu blogy.)

Že by první kosmetická recenze? Tak trochu.)

Mám jednu skvělou kamarádku, která docela často cestuje, a ze svých výletů mi vždycky přiveze extra krásné dárečky, co dokážou udělat obrovskou radost. Jmenuje se Ali.), a když se třeba vrátila z Austrálie, potěšila mě roztomilým krémem v tučňákový krabiččce od jihokorejské značky Etude House. Protože má ale zmáklý zahraniční beauty e-shopy, radost mi dělá, i když zrovna nikam nejezdí. Teď naposledy to bylo trio krémů od značky Gwdihŵ (Goody Hoo), která svá mazátka vyrábí ve Walesu z včelího vosku a bylinek. A to je další věc. Když vás totiž Ali něčím obdaruje, ať už je to kosmetika nebo třeba nějaká dobrota, můžete si být jistí, že je to vyrobeno z přírodních a zdraví prospěšných látek. Krémy mají skvělou kapesní velikost a praktické využití. Jeden je na rty, jeden na ruce a jeden na nohy. První dva nosím v kabelce.) Vkládám je do kočičí kosmetické tašičky od Goshico, do které se mi vejdou moje další každodenní nezbytnosti: černá tužka na oči, kapesníčky, mini krabička na vápník/zinek/ibuprofen/ a sešit od Lindy Retterové, do kterého aktuálně zapisuju své aktuální myšlenky. 

Kromě zmíněných věcí na fotce vidíte ještě odznáček "Praktická dívka". Ten nosím jako talisman štěstí, který mě má ochránit ve chvílích, kdy jsem naprosto nepraktiká. Takže mě chrání skoro pořád.)
Foceno v Městské knihovně. Knížka Zvídavý Leonardo je skvělá a Domi (i mě) moc baví.)

A když už je v nadpisu ta recenze, tak bych asi měla napsat, jak jsem s krémy spokojená. No velmi.) Krásně voní, a i když se zdá, že jsou hutné, snadno se roztírají, a kůži bleskurychle zjemní. A výtvarná stránka je taky moc milá. Gwdihŵ je velšské označení pro sovu, jejíž klid a moudrost je podle značky skvělým protipólem dnešního úspěchaného života plného stresu. Ano, ano, klid je přesně to, co tenhle rok hledám. A s jemnýma rukama mi to jde hned o něco líp.)

Flip Flap

Když Domi dorostla do věku, kdy už nejen sama seděla, ale taky kreslila, začala jsem se shánět po dětském stolečku s židličkou. Nechtěla jsem hned skončit v Ikee a tak jsem se rozhlížela po hezčích a kvalitnějších variantách. A taky o poznání dražších. "Vždyť z toho za chvilku vyroste, vem si ten od nás," přemlouvala mě má šetrná matka, abych si od ní přivezla oprýskaný zelený stoleček, u kterého jsem sedávala já i moje dvě sestry. Přidala i židličku a na pár let bylo vystaráno. Jinými slovy jsme díky našim vintage zásobám obešly díru na českém trhu, kde kvalitní dětský nábytek za rozumnou cenu zkrátka není v nabídce. Aspoň jsem si to myslela do doby, než jsem objevila novou kolekci nábytku pro děti Flip Flap od EP studia, o jehož produkci se stará výrobní družstvo invalidů v Proseči. Minimalistický design, kvalitní bukové dřevo, vzdušná, ale zároveň pevná konstrukce. Lokální výroba se sociálním rozměrem. Z nového projektu jsem měla opravdu radost. Byl v tom ale háček. Nábytek zatím není k prodeji, řekli mi jeho designéři Štěpán Barták a Eva Štásková. Utřela jsem slzu a probudila v sobě novinářskou zvídavost, abych zjistila, kdy v prodeji bude. Chvilku mě napínali, ale po pár dnech jsem se dozvěděla skvělou zprávu: V plánu je startovací malosérie určená k přímému prodeji. A takhle vypadá:

Jako první se do dětských pokojíčků dostane židlička (790 korun) a stoleček (1090 korun). Ceny jsou včetně poštovného. 
Detailní fotka, která ukazuje zaoblené hrany.



Židličky s výškou sedáku 30 centimetrů a stolky vepsány do krychle se stranou 50 centimetrů jsou vhodné pro děti zhruba od tří do sedmi let. "Tedy je to první nábytek dětí poté, co začnou trochu chodit, běhat, zkrátka zajímat se o svět," popsal mi Štěpán Barták. Součástí kolekce je také stolička, polička a věšák, které si ale na uvedení na trh ještě musí chvilku počkat. 


Líbí se mi simple pojetí, které lze snadno kombinovat se vší tou divočinou v podání barevných plyšáků, oblečků, pastelek a spol.)
Židličky a stolky by měly být k dispozici po půlce února. Objednávat je lze na mailu EP studia design@epst.cz.

Iri má vlastní kolekci.

Nic sice nenavrhla ani nevyrobila, ale za to pěkně zorganizovala věci, které se jí líbí.) Z některých už se doma těší, některé si zatím jen veřejně přeje. Jsou mezi nimi renovované poklady z minulosti, čerstvé nápady mladých tvůrců i léty prověřená klasika. Většina z nich patří do domů a bytů, pár se jich ale vejde i do kapsy. A za to, jak krásně se kolekce vyjímá, patří velký dík Evě (za barevné sladění) a Matějovi (za naprogramování barevného sladění.) z Dejmidarek.cz.


Ukázka z kolekce, kterou najdete na Dejmidarek.cz

A teď proč to celé vzniklo: Přes online projekt Dejmidarek.cz si můžete vést seznam vysněných přání, která vidí vaši zaregistrovaní přátelé. A při zvláštních příležitostech jako jsou třeba narozeniny, svátek, nedávné Vánoce nebo nadcházející Valentýn.) vás vaši blízcí mohou překvapit tím, že vám přání splní. Když se tak rozhodnou udělat, dárek se zarezervuje, aby ostatní věděli, že touhle věcí už vás potěší někdo jiný. Vám ale info o rezervaci zůstane skryto, takže nemáte tušení co a od koho dostanete. Jisté je jen to, že to může být jedno z vašich přání.)

Dejmidarek.cz zároveň slouží jako inspirace, o kterou se stará sekce Tipy na dárky, jejíž novou součástí jsou kategorie jako je Valentýn nebo právě tipy blogerek. Je pro mě velkou ctí, že jsem ji takhle mohla zahájit, a budu mít radost, když můj výběr někoho inspiruje k pořízení dárku, který potěší (i kdyby jen jeho samotného.) Tipy na dárky a další inspiraci najdete taky na FB a Pinterestu tohoto nadějného start upu, který založil jeden moc sympatický mladý pár.) 

Z Pinterestu Dejmidarek.cz - krabice na koláč ze sociálního projektu EnsaimadArt, DIY kitty květináč, talíře s žirafou od britské designérky Yvonne Ellen a špunt s ledním medvědem od dánské značky Propaganda.

Katie vs Lottie

Neříkám, že Lottie Moss, šestnáctiletá sestra slavné Kate, není krásná. Zároveň si ale nejsem jistá, zda by se s výškou 165 centimetrů a nijak zvlášť výjimečnou tváří dostala do prestižní londýnské agentury Storm Models, kdyby byla sestra někoho jiného. Každopádně mě to ale baví sledovat. Stejná agentura, podobně brzký začátek kariéry (zakladatelka Storm Models Sarah Doukas Kate objevila, když jí bylo 14), stejně dlouhé hubené nohy a jemné světlé vlasy. Lottie, která má s Kate společného tatínka, ale jinou maminku, ovšem postrádá sestřin pikantní výraz, za nímž podle mého soudu stojí Katiny výrazné špičáky (úplně, ale úplně stejné má moje sestra.), atypické rty a oči extrémně daleko od sebe. V kombinaci s jejím divokým životním stylem, Johnny Deppem a 90. léty to pro média zkrátka nemělo chybu. Charlottin vzhled je sice klasičtější a ne tolik výrazný, ale zas o hodně něžnější, což je teď určitě v kurzu. Mluvčí Stormu prohlásila, že pro Lottie je teď důležité soustředit se na školu (v Anglii se v 16ti skládají zkoušky GCSE), kariéra se jí tedy asi rozjede až o prázdninách.) Doufám, že Lottie svědomitost vydrží, a že jí Kate po svých zkušenostech se vším špatným vysvětlí, jak se v životě soustředit jen na to dobré.)

Lottie Moss. Zdrojem fotky je blog fotografky Andrey Carter Bowman, která fototest nafotila už asi před dvěma lety. Storm ale Lottie zapsala až letošního 9. ledna, kdy oslavila 16. narozeniny.
Kate ve 14ti při prvním fototestu pro agenturu Storm. Fotka je z článku Daily Mail, kde si můžete přečíst, jak Kate na fotografa tehdy působila: Myslel si, že to vychrtlé dítě si spletlo zvonek.) Z vychrtlého děcka vyrostla supermodelka, která dnes slaví 40. narozeniny.
A jedenáctiletá Katina dcera Lila už prý na modeling myslí taky, psala Vogue.)

Jsou potřeba služby interiérového designéra?

Dost dlouho jsem žila v přesvědčení, že ano. Sama vážně zvažuju, že si nějakého najmu, aby našemu podkroví dodal řád. Je tu sice plno krásných koutků (na ty já jsem expert.), ale z praktické stránky by to tu chtělo vylepšit. Třeba změnit systém osvětlení, nějak lépe zařídit galerii a taky zrekonstruovat kuchyň. A tohle všechno bych moc ráda svěřila do rukou profesionála. Stejné pohnutky měl i finský barista Lauri Pipinen, když se před lety chystal otevřít svůj podnik Good Life Coffee. Služeb designéra ale nakonec nevyužil a do zařizování interiéru nové kavárny se pustil sám se svou ženou. Výsledek je ohromující. Ti seveřané mají cit pro estetiku zkrátka v krvi. A  díky lásce k vintage věcem k tomu nepotřebují ani velký rozpočet.

Cílem bylo vytvořit útulný a bezstarostný prostor. Povedlo se.) Zelené lampy jsou z jedné staré prasečí farmy. V rozhovoru pro časopis Kinfolk, který je zdrojem všech fotek, Lauri říká, že když je kupoval, bylo to na nich dost znát (=cítit.)

Většina nábytku je z druhé ruky a finského původu. I na plakátu kavárny Good Life se podílel finský ilustrátor Sami Viljanto. A tapeta, co je vidět na první fotce, je od finské značky Marimekko. Stoličky jsou ale ze Švédska, z Ikey.)

V kavárně Good Life Coffee je i vzácný kousek od finského designéra Ilmara Tapiovaara: stůl Pirkka, který má v portfoliu finská značka Artek.

Autorem fotek je Fin Mikko Ryhänen, který se mimo jiné podílel právě na kampaních zmíněných značek Marimekko nebo Artek. Jeho fotky jsou překrásné. Kafe třeba umí zachytit tak, že i když ho piju jen pod tlakem okolností, z jeho fotky na něj mám obrovskou chuť.)


Autorem loga Good Life Coffee je finský grafik Jari Salo.

CO, JAK, PROČ? se zakladateli Dejmidarek.cz

Všichni s tím máme poměrně čerstvou zkušenost. Nakupování a vybírání dárků pro naše nejbližší může být někdy opravdu tvrdý oříšek. Každý se snaží pořídit věci, které udělají radost. Ale jak to odhadnout? Těžko. Obzvlášť když máte sedm sourozenců jako Matěj Pavelka. Každé Vánoce, narozeniny a svátky ho stresovaly natolik, že se rozhodl přemýšlet, jak si výběr dárků usnadnit. Spolu se svou ženou Evou vymyslel projekt Dejmidarek.cz, kde si lidé během celého roku vedou seznam věcí, které je zaujaly. Jejich rodina a přátelé tak mají jasno v tom, co jim udělá radost. Když se rozhodnou některou z věcí pořídit, konkrétní dárek se zablokuje, ale obdarovaný netuší, kdo z jeho blízkých se mu ho chystá pořídit. Moment překvapení tak zůstává.) Projekt funguje teprve od loňského podzimu a mně je moc líto, že jsem ho o Vánocích nestihla vyzkoušet. Naštěstí je tu ale brzy Valentýn a taky moje narozky, pro které už mám na Dejmidarek.cz připraveno několik veřejně tajných přání.) 

KLAMOU TĚLEM. Nenechte se odradit jejich výrazem. V reálu mají Eva i Matěj co pět vteřin pusu od ucha k uchu.) 

Součástí webu Dejmidarek.cz jsou také tipy na dárky, kde najdete inspiraci, pokud náhodou nevíte, co si přát.) V plánu je také blog a propojení s Pinterestem, na které se moc těším. Ale víte co mě baví nejvíc? Sledovat a komentovat kousky, které si přejí moji přátele. Dárková královna je rozhodně Olívka z blogu mode de boulangerie, která má perfektní nos na ty nejkrásnější dárky na světě. Díky ní jsem třeba objevila úžasný e-shop Ljus.cz s pečlivě vybíranými doplňky do bytu, které jsou stejně krásné jako praktické. A v tipech na dárky jsem narazila na spoustu skvělých nápadů jako jsou třeba boty, které si navrhnete sami. I ty si možná budu přát.)

Nemůžete sehnat boty podle vlastních představ? Navrhněte si díky Fun in design své vlastní
Nový rok plný umění. Kulturní diář od Papelote. (Tenhle dárek už jsem si na podzim pořídila sama sobě a můžu ho jen doporučit.)
Povlečení s kočičkou od holandské značky Snurk.

A teď už k samotným tvůrcům tohoto skvělého nápadu. Matěj a Eva jsou extrémně sympatický mladý pár, který miluje cestování, a svého tříměsíčního syna Huga. I na něj jsem se v rámci tří typických otázek zeptala.

CO nejnáročnějšího bylo na rozhodnutí spustit vlastní online projekt?

Rozhodnutí bylo turbo jednoduché. Naše rodiny jsou veliké a rozvětvené a z vymýšlení vánočních dárků pro desítky lidí na poslední chvíli jsme měli každý rok trauma. Řekli jsme si, že v nejhorším případě to bude užitečné aspoň pro nás :)

JAK dlouhá doba uplynula od prvního nápadu k finální realizaci?


Cca rok, ale šlo to spustit mnohem rychleji. Za prvé ani jeden z nás neuměl programovat, takže Matěj zkoukl všechny díly "Teorie velkého třesku" a "IT Crowd", a pak už to šlo samo :) A za druhé na začátku jsme nevěděli přesně, jak bude Dejmidarek.cz vypadat, tak jsme nahodili metodu pokus/omyl, experimentovali na našich známých a rodině, dokud z toho nevypadlo něco, co můžou používat i normální lidi. A pořád je to ve vývoji - třeba teď jsme se zaměřili na sekci s tipy na dárky.


PROČ jste pro svého syna vybrali v dnešní době celkem atypické jméno Hugo?


Hugo byl původně jen pracovní název, to jsme ještě ani nevěděli, jestli to bude kluk nebo holka. Problém nastal, když se Matěj do toho jména zakousl jak pitbul a nepustil ani přes výhružky půlky rodiny. Aspoň, že se mimi trefilo do pohlaví, mít holčičku Hugo by bylo ještě netradičnější :)


Nevím, jak vy, ale já jsem se teď docela nasmála:) Jestli chcete v zábavě pokračovat, mrkněte na Dejmidarek.cz a pusťte se do vybírání vašich vysněných přání. Pak už jen stačí pozvat na web svoje blízké a s napětím čekat, kdo z nich se rozhodne vyplnit vaše sny.)

Nahodilý styling

Občas se mi stane, že úplnou náhadou narazím na dokonalou vizuální harmonii. Stačí k tomu zajímavá věc, souhra barev nebo dobře namířený svit slunečních paprsků. V takových chvílích pak vidím esteticky krásné zátiší, které nevytvořila žádná stylistka, ale obyčejné okamžiky všedního života. Teď naposledy se mi to stalo při čekání v bance, kde jsem na lavici položila síťovku se starýma knížkama a lahví vína, které jsem si odnášela z práce. Když jsem stála u přepážky, otočila jsem se, abych zkontrolovala, že taška je na svém místě. A najednou jsem to uviděla. Barevnou harmonii síťovky a světle zelené trávy na obalu jedné z knížek umocňovalo sluníčko, které do budovy pronikalo skrz prosklenou stěnu. Paní úřednice si asi myslela, že jsem cvok, ale já tu krásu honem musela vyfotit.)


Po vyřízení záležitostí v bance jsem se přesunula do Telefónicy O2, kde jsem si čekání v poměrně dlouhé frontě zkracovala prohlížením a upravováním čerstvé fotky. Zamrzelo mě, že láhev vína zůstala v obalu, a tak jsem jí zkusila vyndat, a náhodnou fotku nenáhodně zopakovat. No, už to nebylo ono, ale láhev bez obalu každopádně vyzněla o něco lépe.


A podobně vznikla i třetí fotka z mé vlastní kategorie nahodilého stylingu. Seděla jsem u stolu a zapisovala první letošní plány do zápisníku od Lindy Retterové, který jsem pořídila na akci UMPRUM SHOP. Potom jsem ho zavřela, ledabyle odhodila a najednou si všimla, že vedle mého obrázku, co jsem kreslila k postu o metrech, vypadá moc hezky. Přidala jsem k nim ještě kulturní diář z Papelote, iPod, který tak po letech konečně našel využití.), fix a propisku. Chtěla jsem poprosit mou lásku, ať mi tu kompoziční nádheru cvakne profi.), ale to by bylo na dlouhé přemlouvání, a tak to opět musel zvládnout můj věrný iPhone.


Strašně ráda bych strávila den po boku nějaké profi stylistky, abych se podívala, jaké triky a kouzla tyhle královny estetiky ovládají. A možná by k tomu stačilo zaskočit na návštěvu k Renatě z blogu Kokino Home, jejíž fotky mi občas doslova berou dech. A krásné věci z jejího e-shopu taky.)

Dechberoucí fotky od Čáryfučky z blogu Kokino Home